...po dlouhé rozvaze a přečtení několika povídek na jiných stránkách jsem se rozhodla dát jednu i sem.... snad se Vám bude líbit...Je to smyšlený příběh o Nickovi, prostě jen jedna povídka....
Kapitola první - Smůla nebo štěstí?
Z budovy soudu vycházel jak schlíplá myš. Vše v něm vřelo a ještě se to umocnilo, když k němu přiskočilo pár paparazzi s foťáky, jeho trpělivost přetekla. Zařval na ně: "Jděte do hajzlu!" a zlostně se po nich oháněl rukama."Počkej, ať si ještě nepřivodíš další malér" uklidňoval ho jeho manager a kamarád v jedné osobě. "Buď rád, žes nevyfasoval víc, máš jen podmínku a nejdeš sedět" snažil se mu promluvit do duše cestou k autu."A co ty posraný práce?" zlostně prskal Nick."Cos čekal? Už několikrát tě chytili jak řídíš skoro na mol a zavinil jsi nehodu. Byli na tebe ještě moc mírní, kámo."
"Takže ty mi to jako přeješ, jo?"
"Nic ti nepřeju, dostals to cos zasloužil, buď rád že nemáš víc!" už naštvaně svému klientovi opáčil John.
"No super!" dál prskal Nick.
Johny se ho snažil uklidnit:" Jsou to jen dva měsíce, to přežiješ! Budeš muset!" uchichtl se.
Nick:" Víš co? Vlez mi na záda!" Vztekle si sedl na místo spolujezdce, třískl s dveřmi a zarytě koukal před sebe, zatímc John startoval auto.
........
V poslední době se mu život jaksi vymknul z ruky. Nejdřív mu dala kopačky jeho holka, prý je to s ním k nevydržení, pak ty věčné hádky v rodině a nakonec ne moc povedený comback se skupinou.
Nejlpeším odreagováním byl alkohol, noční tahy po barech, nespočet holek v náruči.. Věděl, že je něco v nepořádku, ale neměl chuť ani sílu to zatím měnit. Až do té osudné noci.
Jako pokaždém vystoupení se svobodní hoši a jejich hejno obdivovatelek přesunuli do jednoho z mnoha barů, který tu noc navštívili. Nick nasedl do svého auta značně posilněný alkoholem, což nebylo poprvé. Projížděl velkou rychlostí městem, hudba z CD nahlas duněla a ani si nevšiml, že jede po vedlejší silnici. Stačilo jednou nedat přednost a bylo to! Naštěstí se druhému řidiči nic nestalo, ale stačilo to na pořádný průšvih. Místo do baru dojel té noci na policii. Následoval soud, kdemu byla udělena pěkně tučná pokuta, podmínka a ještě si musí odpracovat dva měsíce jako pomocná síla v nemocnici. To znamená, že přijde o kšefty i peníze a dva měsíce ze sebe bude dělat pitomce, kdesi v zapadlé léčebně.
...........
Po telefonu dostal instrukce. Nástup 21.5. v 8.00 na oddělení geriatrické a hospicové péče, hlásit se u Allie Robinsonové, 5. patro. Další instrukce mu podá ona. Zamyslel se, co to vlastně znamená ta geriatrická a hospicová péče.
S velkou nechutí ráno odjížděl směrem k nemocnici. V autě si celou cestu nadával a trvalo mu dost dlouho, než se uklidnil. Spotřeboval na to 7 cigaret.
Kapitola druhá - První den
S nejistým krokem a velkým odporem vstoupil do dveří nemocnice. Hned ho prásknul přes nos ten nepříjemný nemocniční pach, který všichni tak nesnáší. Nechápal ty, co tu pracují dobrovolně.
Na recepci se ještě jednou ujistil, kam má jít a vydal se výtahem do 5. patra. Když z výtahu vystoupil, rozhlédl se a byl ještě víc znechucen až zděšen. Po chodbách se ploužili staří lidé s chodítky a někteří nosili dokonce pleny. Byli seschlí, nahrbení a Nickovi blesklo hlavou, co ještě dělají na tomto světě.
"Ty jsi Nick?" ozvalo se mu za zády, až se lekl. Otočil se za příjemným mladým hlasem. Ten patřil sympatické ošetřovatelce, vysoké, se sporotovním blond účesem. Měla na sobě prapodivné zelené plandavé kalhoty, bílé tričko a na něm ještě jedno, určitě o 2 čísla větší, taky zelené, s výstřihem do V. Na levé straně výstřihu měla připevněnou cedulku se svým jménem a mile se na něj usmívala.
"Tak tě tu vítám. Já jsem Allie, ahoj."
"Ahoj" byl zaskočený.
Chvíli na sebe koukali a Allie si ho se zájmem prohlížela. Poprvé v životě přední stojí zpěvák, slavná osobnost. Nedala ale na sobě nic znát.
Allie: "No, tak se asi pustíme do práce" pronesla váhavě.
"Hmm" nic lepšího ze sebe Nick nedokázal vydat.
Allie mu nastínila co ho dnes čeká. "Dneska uděláme školení o bezpečnosti, vybereme ti něco na sebe a pak ti ukážu naše oddělení. Jo a na konci tvého působení tady ti napíšu posudek, který pak předají tví právníci soudu". Nick na ni vykulil oči. Potom jen kývl a v hlavě se mu honilo, co znamená to "něco na sebe".
Vešli do malé místnosti se skříněmi, psacím stolem, pohovkou a postelí.
"Posaď se." ukázala mu na židli u stolu a sama si sedla na druhou židli vedle něj a podala mu jakýsi formulář. Při nádechu ucítli její jemnou květinovou vůni. "Tohle si prosím tě, přečti, potom to spolu podepíšeme. Je to pracovní smlouva, kde je uvedená tvoje pracovní náplň a doba. Já jsem ošetřovatelka a dostala jsem tě na starost, takže budeš od teď moje pravá ruka" pokusila se o vtip. Usmála se na něj a pokračovala: "Prostě budeš mít stejnou náplň práce jako mám já, všechno budeme dělat spolu, ukážu ti to." Už zase na ni začal zděšeně třeštit oči. Chápala jeho situaci, věděla, že se musí cítit hrozně a zároveň si to vychutnávala. "Paráda" myslel si v duchu.
Poté Allie Nicka seznámila s bezpečnostními pravidly na pracovišti a ve skladu oblečení vybrali vhodnou pracovní uniformu.
Pohledem si ho změřila od hlavy až k patě a v duchu si pomyslela, že je to pěkný kus chlapa, když si odmyslí jeho divokou povahu, kterou znala pouze ze soudního posudku a z bulváru. Nicka její pokukování očividně pobavilo. Natáhla se k nejvyššímu regálu a vytáhla z něj stejně odporně zelené hadry, jaké měla sama na sobě a podala mu je. "Ták, ještě boty. Velikost 43?" tipla. "44" odpověděl. Zohla se kamsi dolů do tmy a podalamu ještě zalepenou krabici. "Prosím" vrazila mu ji do rukou. "Díky" ušklíbl se, když z ní vyndával bílé gumové boty s dírkama. Všechno pobrali a pak ho nechala v tom malém pokoji pro ošetřovatele převléct. Když se prohlížel už oblečený v zrcadle, pokoušel se o něj infarkt. Kdyby ho v tomhle viděli kamarádi ze skupiny, nebo manažer, nebo nedej bože nějaký reportér, či fanynky...Po pěti minutách zaklepala Allie na dveře. "Tak co, sedí?" otázala se. "No, asi jo" Nenacházel slov a nevěřícně se prohlížel.
"Ukaž? No, dobrý, tak můžem jít" usmála se Allie. Nick se za ní neochotně vydal dlouhou chodbou a nejraději by se do země propadl. Allie chtěla uvolnit napětí, tak prohodila. "Sluší ti to. Teď ti ukážu naše oddělení a tvoji práci. Tohle je geriatrické oddělení, něco jako nemocniční domov důchodců. Staráme se tu o seniory, kteří jsou na tom hůře se sebeobsluhou nebo jsou nemocní. Začneme s probouzením, potom je snídaně a hygiena. Pak přestelem postele, dáme léky, vykoupeme je.." Vykoupeme?" skočil jí zděšeně do řeči.
"Hm, aleneboj, všechno ti ukážu" moc ho to neuklidnilo.
"A ty jsi tu dobrovolně?" neudržel se netaktně se jí zeptal. Allie jeho otázku moc nechápala: "No, já tu pracuji....doborvolně" a začala se tomu smát. Vzala to jako vtip. Nick se taky začal smát svojí nejapné otázce a ledy se prolomily.
Allie se ukázala jako opravdá profesionálka. I když dobře věděla, z jakých důvodů tu tahle popstar je, nedávala nic na jevo a bez špetky zášti a s úctoumu ukázala jak probíhá den na oddělení. Byla přirozená a milá, díky tomu ji měli všichni klienti i většina zaměstnanců rádi a v úctě. Jednala s Nickem pěkně, jako s úplně obyčejným klukem a to se mu noc líbilo. Začal o ní uvažovat. Mohlo jí být jen něco přes dvacet, což nakonec tak docela neodhadnul, protože jí už jak říkala "táhlo na 27", ale nevypadala na to.
......................
První den v práci utekl jako voda. Allie Nicka nijak netrápila, z jeho výrazu poznala, jak je zděšený, i když se to snažil nedat na jevo. Nechala ho pouze přihlížet, do ničeho ho nenutila. Vědělal že si na nové prostředí a klienty bude muset zvyknout. I ona sama to před pěti lety zažívala, když na toto místo nastoupila. V poledne, po vydání obědů a nakrmení některých klientů měli konečně čas si odpočinout a najíst se. Pro jídlo si zašli do třetího patra do bufetu s vzali si ho na ošetřovatelksý pokoj. Nick si jídlo v palstové krabičce nevěřícně prohlížel. Allie jako by mu četla myšlenky. "Vaří tu dobře, neboj" uklidňovala ho.
"Nevypadá to zle" přemáhal se Nick. Byl zvyklý na jinačí stravu, než je závodní kuchyně.
"Tak si nech chutnat" popřála mu Allie dobrou chuť.
"Ty taky, díky" poděkoval.
Aby řeč trapně nestála, snažila se Allie zavést rozhovor. "Nejsi už unavený?"
"Neeeeee" zamlaskal Nick.
"Koncert to není" odvětila.
"To teda ne." odsouhlasil Nick.
"Na jednom jsem jednou byla."
"Fakt? A líbil se ti?" začal se zajímat.
"Byl tam hroznej řev a vedro."
"To je vždycky" odvětil pobaveně a hned zavzpomínal na ten pocit, když stojí na pódiu.
"Dělala jsem tam v zákulisí ošetřovatelku omdlívajícím fanynkám" usadila ho.
"Aha" toto by ho nenapado, Čekal, že budev yprávět o nějakém jeho koncertě nebo vystoupení BSB.
Allie pokračovala: "Takže jsem z toho moc neměla. Holky začaly odpadávat už při první písničce."
To Nicka opravdu rozesmálo a v tom si uvědomil: "Jsi první ošetřovatelka kterou znám."
"Tak tomě těší. Ty jsi zase první zpěvák, kterého znám."
"Taky mě těší" chechtal se už na celé kolo a Allie se k němu přidala. Nervozita mezi nimi by se ale dala krájet. Pořád ve vzduchu viselo zvláštní napětí. Oba dva usilovně přemýšleli o každém svém slovu a o tom, co se tomu druhému honí holavou. Nick se k tomu ještě modlil, aby ty 2 měsíce utekly co nejdřív.
Kapitola třetí - Debil
Další den ráno už Nick věděl, co ho čeká. Prošel halou a vydal se výtahem nahoru do ošetřovatelského pokoje, kde měl od včerejšího dne uložené svoje věci.
Bez rozmýšlení sáhl na kliku a otevřel dveře. V tom se zarazi la leklnutím strnul. Uprostřed místnosti byl k němu zády otočený muž, muž jak hora a zrovna si oblékal triko. Jakmile uslyšel zvuk rozvrzaných dveří cuknul sebou a otočil se. Stáli proti sobě tváří tvář a oba se zvědavě prohlíželi. Nick viděl urostlého mladého muže, určitě přes dva metry vysokého, snědého, s delší tměvě hnědou kšticí, která mu padala do očí. Zelené triko měl na svýh svalnatých ramenou obepnuté k prasknutí a jeho světle modré oči se na něj upřeně koukali. Jako první pochopil, že už na sebe zírají trpaně dlouho. Přišle k Nickovi a představil se mu. "Ahoj, já jsem Tom. Ty jsi určitě Nick". Byl dobře informovaný. Nick ze sebe vydal jen:"Ahoj, jo, já jsem Nick, těší mě." Když k němu přistoupil, aby si podali ruce, uvědomil si, mu sahá k uším. Tom byl obr.
V tom se rozrazily dveře po druhé a doslova do nic vlítla Allie.
"To je dobře, že jsi tu, Nicku. Ahoj Tome. Valíme na oddělelní, Debil se blíží."
Nick vůbec nechápal souvislostí, ale to už ho Allie nasměrovala z pokoje ven a mířili do horního patra. Zaširokými dveřmi, bezbariérovými pro vozíčkáře se skrývala velká místnost se stolky a židlemi. Allie okamžitě vrazila Nickovi hadru do ruky a v tom se v místnosti objevil muž. Měl stejnou uviformu a na ní malý lesklý odznáček, který se mu blýskal na vypnutých prsou. Proti Tomovi vypadal jako trpaslík, menší a proplešatělý. Už na první pohled nepříjemný.
"No podívejme se, tak je to pravda, hvězda přímo v akci. To rád vidím." Nick na něj udiveně zíral.
" Nemyslete si, že tu jste na dvouměsíční dovolené. Já si vás ohlídám!"
Nick se marně snažil přelouskat jeho jméno na cedulce na druhé strně jeho hrudi, ale než se mu to podařilo, muž se otočil a byl pryč.
Allie a Tom se rozřehtali na celé kolo. Nick nic nechápal. Až mohli popadnout dech, Tom mu vysvětlil:" To je Debil." A Allie dodala:"Seznamte se." A zase se ti dva začali smát. Nick se raději na nic neptal a dal se do uklízení stolů ve společneké místnosti. Podle rozpisu tu měla za pár hodin začít muzikoterapie. Té se ale neúčastnil, protože na jeho plánu pomocného ošetřovatele stálo, že má převléct a ustlat postele.
Allie to dopoledne s Nickem nebyla. Jen mu představila Toma, jako svého kolegu a odešla za jinou prací. Tom se projevil jako Allie v mužském vydání. Ani zmínka o Nickovu původu, proč se tu ocitlnul...nic. Jen ochota vše vysvětlit a pomoc. Cestou ze společenské místnosti se Tom rozpovídal:"S Allie máme skoro pořád stejnou směnu, už tu pár roků jsme. Dneska zaataneš její práci ty, ona má něco jiného. Já budu v koupelně a ty mezitím převelčeš povelčení."
V praxi to znamenalo to, že Nick musel naložit nepohyblivé seniory na vozík, odvézt je Tomovy do koupelny a pak převléknout znečištěnéložní prádlo za nové. Asi u pěti pokojů si myslel, že ta lůžka znečistí ještě víc, u šestého mu pach moči přestával vadit. Určitěje lepší převlékat jen postele, než se dotýkat těch starých a nemocných lidí. Nechápal, jak toto můžou takoví mladí lidé dělat a tvářit se pořád tak příjemně. Už ho i napadlo,jestli nepatří k nějaké sektě..
Po čtyřech hodinách byl už docela unavený,ale najevo to dát nemohl. Byl proto neskonale vděčný, když tom dovezl na pokoj posledního pacienta. Zbývalo už jen ho uložit do postele. Tom "dědečka" vzal z vozýku opatrně do náruče. Starý muž vypadal jako kousek staré chatrné látky, tak křehce. Nickovi projelo tělem zvláštní, neznámé brnění, když na to koukal. Nikdy před tím nic podobného necítil, takový soucit, nebo jak by to nazval...Jen se díval na mohutného Toma s jakou láskou a jemností stařečka ukládá dopostele, jak ho opatrně pokladá na postel, jako by se bál, že by se mu při dotyku s měkkou postelí mohlo něco zlomit. Ta něha s Nickem úplně otřásla. V tom momentě Tom promluvil:"Ale ne." Nick se probudil ze své letargie.
"Co se stalo?" ptal se.
Tom mu s nešťastným pohledem odpověděl:"Budeme ho muset znovu umýt."
Nemusel už nic dalšího říkat, protože to Nick ucítil.
Tak se poprvé účastnil s Tomem koupání klienta. Tentokrát ho Tom nenechal jenom koukat.
"Pojď, ať se to naučíš."
"Ale..." bránil se Nick, ale silnější Tom ho přistrčil k vozýku. Tak ho Nick dovezl do koupelny a řídil se Tomovými instrukcemi.
"Nejdřív ho svlékni. Postav ho na nohy, opři o sebe a opatrně svlékni."
Nick se o to nemotorně pokoušel. Stařec se na vlastních nohou sotva udržel. Nickovi připadalo, že nejeví žádné známky života. Tom musel přiskočit a starce přidržovat.
"Musíš jednat rychle, aby mu nebyla zima a nenastydl" poučoval ho a zároveň mluvil i na starého pána:"Teďe vás znovu umyjeme, ničeho se nebojte. To se stává." Nahého muže posadili na hydraulický zvedák, který s ním zajel do vany. Nick starce mýdlem na znečištěných místech musel umýt. Tom to sledoval, řekl jen:" Zvykneš si, je to práce, jako každá jiná." Když bylo hotovo, Nick se cítil hrozně. Sahal na nahého starého muže a musel mu umývat....Tom viděl, v jakém je rozpoležení a tak si ho v ošetřovatelském pokoji raději nevšímal a dělal že si něco čte. Po pár minutách si dovolik do ticha pronést:" Zvládls to skvěle. Není to lehké, ale dá se na to zvyknout." Nick na něj vyvalil oči a řekl jen:"Děkuju." Pak chvili mlčeli a Nick pornesl:"A Allie se dnes už nevrátí?" Tom se na něj podíval takovým smutným pohledem a řekl:"Dnes už asi ne." Bylo na něm vidět, že nemá chuť dnešní nepřítomnost Allie nijak rozebírat. Oba byli rádi, že dnešní pracovní den, je u konce...
Pokračování příště....-